Pár slov

Školství na Pšovce bylo spojeno v raném období se zdejším klášterem augustiniánů. Kusé zprávy hovoří o klášterní škole, v níž mniši vyučovali mládež.
Ke stavbě školní budovy došlo roku 1797, avšak během 18.a 19. století výuka probíhala i v jiných právě dostupných prostorách. Od této doby se na stupínku vystřídala celá řada výtečných pedagogů. Z těch nejznámějších jmen můžeme připomenout osobnosti jako Anton Lanz, Antonín Chaloupecký, Prokop Nešvera…
Výuka byla pravidelně kontrolována nadřízenými orgány, okresní školní radou i každoročními inspekcemi, vesměs končícími kladným hodnocením. Od roku 1876 se dosavadní dvoutřídka rozšířila na třída tři a od roku 1885 na třídy čtyři.
Učitelé i žactvo se pravidelně zapojovali do veřejného života. Připravovali divadelní představení, Mikulášské slavnosti, vánoční besídky, hudební akademie. Finanční výnosy byly určené pro školní účely. Škola pravidelné získávala sponzorské dary ať už vybavení pro nemajetné žáky, knihovnu či učební pomůcky. Zároveň podle možností přispívala na veřejné sbírky a charitu.
Po celé toto období se projevovala škola loajálně vůči c.k. habsburské monarchii a okázalým způsobem slavila veškeré její svátky i truchlila nad jejími ztrátami. Roku 1887 zakoupila obec další nemovitost ke vzdělávacím účelům. Představitelé projevili snahu po otevření 5. třídy. K tomu došlo o dva roky později.
Škola se mohla pochlubit četnými vlastními výstavami učebních pomůcek, přehlídkou školních prací i dívčí ruční tvorbou s cílem vzbudit zájem o dění ve škole a vzdělání dětí. Roku 1891 vybrané práce učitelského sboru a žáků reprezentovaly Pšovku na zemské jubilejní výstavě. Uskutečnila se řada výletů ať už do blízkého okolí (s hudbou, průvodem a hrami), na Kokořínsko, Chloumek, Liběchovsko, ale i do Prahy.
Učitelé pořádali přednášky na nejrůznější aktuální témata i vlastivědné vycházky. Bylo pravidelně dbáno na morální zásady, podporovalo se silné náboženské cítění žactva. Sledoval se i zdravotní stav dětí (očkování, stravovací akce). Třídy mívaly i své pobočky, bývaly koedukační, mnohdy však zvlášť dívčí a chlapecké.
Roku 1901 proběhla sice rekonstrukce školní budovy, avšak školní rada se usnesla, že nechá vystavět novou budovu (1907). S její výstavbou se začalo o tři roky později. Kolaudována byla roku 1913 a téhož roku se v ní začalo s vyučováním.
Výrazně zasáhla do chodu školy první světová válka. Učitelé museli narukovat, žáci se účastnili sbírek Červeného kříže, vlasteneckých sbírek kovů, došlo k zapojení do činnosti obecných komisí. Škola poskytla azyl dětem polských uprchlíků. Její život ovlivnily i takové akce jako prodej válečných obrázků, válečné slavnosti, přídělový systém potravin, výběr vhodných branců, pouliční vyvařování polévek. Sílila drahota a ochabla návštěvnost školy.
Klíčovým datem byl 28.10. 1918 a uznání čs. samostatnosti. Praskly třistaleté okovy a náš národ se vymanil z moci habsburské monarchie. Škola se účastnila velkolepých vlasteneckých oslav a zbavila se všeho, co bývalé období připomínalo. Zároveň poukázala na to, že veškerá minulá loajalita byla jen projevem ochrany před pronásledováním. Učitelský sbor slíbil věrnost ČR a na počest se vysadily památné lípy.
V době první republiky škola zavedla volnost vyznání a větší důraz se kladl na morálku a vlastenectví. U příležitosti prvního výročí čs. samostatnosti se zde otevřela veřejná čítárna a začala působit osvětová komise. Škola se hlásila k odkazu T.G. Masaryka a českých národních velikánů, účastnila se všesokolského sletu. Také poskytla prostory své tělocvičny pro tělovýchovná cvičení místní dělnické jednotě.
Stále se konaly výstavy školních prací, divadelní představení, besedy s rodiči, vánoční besídky a dětské dny, na návštěvy přijížděly kolegové z jiných zemí. Na konci dvacátých let minulého století získala škola několikrát pochvalu za dobré řízení a dosažené výsledky. Roku 1929 se škola účastnila oslav svatováclavského milénia se zájezdem do Prahy, prohlídkou korunovačních klenotů a návštěvou Národního divadla. To ostatně navštívila mnohokrát.
Do působnosti školy se stále více odrážela politická situace, krize a hrozba hitlerovského Německa. Od roku 1924 fungovala na Pšovce tzv. Lidová škola pro veřejnost, pořádající přednášky na různá témata. Pod vlivem ČČK se zde od třicátých let pořádaly Týdny čistoty a Stravovací akce. Škola se hrdě hlásila k odkazu slavného zdejšího rodáka, básníka Viktora Dyka, jenž ji navštěvoval.
Roku 1935 zemská školní rada povolila zřízení měšťanské školy v Mělníku – Pšovce se smíšenými třídami a vyučovacím jazykem českým. Škola se účastnila vinařských poutí, zdejší děti pracovali jako dorost ČČK, slavil se Svátek matek, reprezentovala se na přehlídce mělnických škol a MKD, bylo založeno rodičovské sdružení. Konec třicátých let se nesl v duchu politické situace. Zvýšená pozornost se věnovala obraně, civilní protiletecké obraně, branné výchově. A to hlavně po září 1938 a následně po pádu druhé republiky.
Bohužel zprávy týkající se pšovecké školy končí na počátku druhé světové války. Kroniky z těchto let se nedochovaly a tak osudy školy pro nás v tomto období zůstávají zahaleny rouškou tajemství. To platilo i pro první poválečná léta.
Dění školy v padesátých a šedesátých letech ovlivnila tehdejší ideologie komunismu. Pomineme-li kult SSSR, budovatelství, učení marxismu – leninismu k výraznějším okamžikům této éry patřila výstavba nové školní budovy v Blahoslavově ulici (1959 – 1960), dále živá činnost zájmových kroužků (mj. loutkářský, divadelní, fotografický, rybářský, biologický aj. ) a pestré mimoškolní aktivity ( např. lyžařské kurzy, školní časopis, výtvarné seskupení kolem manželů Dvořákových ). Zlepšilo se životní prostředí školy. Upravilo se okolí, zahrady polytechnická dílna, tělocvična, zřídily se nové učebny.
Život školy poznamenaly srpnové události roku 1968 i následné období normalizace a konsolidace v 70. letech ( ideová výchova ). Proběhla rekonstrukce staré školní budovy v Panešově ulici. Dobře pracovalo při škole SRPDŠ. V 80. letech zde probíhal vědecký výzkum s cílem odhalit objektivní a subjektivní příčiny kriminality mládeže a tehdy také škola získala nový objekt pro potřeby školní družiny.
Výrazně se dotkly školství listopadové události roku 1989. Uvolnila se ideologie, zrušily se neadekvátní učebnice, povinné nábory na vojenské školy, polevila přemíra ideových soutěží a akcí. Učitelé se více mohli věnovat svému pravému pedagogickému poslání.