Duben - Babiččino údolí

Vedoucí: Svobodová Jitka a Svoboda Jiří ml. Děti: Anežka Dušátková, Karolína Stejskalová, Adéla Ambrosová, Míša Jelínková, Natálie Malinská, Petra Hajná, Míša Kozůbková, Tomáš Bulíček, Vojta Srp, Martin Stanislav, Helena Ulrichová, Andrej Várady, Kristýna Řezáčová, Kateřina Podšerová, Tereza Coufalová, Eva Machulková, Viktorie Rauknerová, Tereza Minaříková,Toník Řezáč, Kája Šulc a Bára Minaříková   Opět jsme s turistickým oddílem vyrazili na víkendovou akci. Tentokrát jsme zamířili do Babiččina údolí. Jako vždy jsme se sešli v pátek odpoledne na mělnickém vlakovém nádraží. Vypadalo to, jako by se někam chystala spousta lidí. Děti přišli doprovodit jejich rodiče, sourozenci, babičky i dědečkové.   Vlak přijel včas a my jsme v hojném počtu mohli vyrazit vstříc dalším dobrodružstvím. Čekala nás dlouhá cesta s dvěma přestupy. Jednou v Nymburku a podruhé v Hradci Králové. Vše jsme zvládli bez sebemenších problémů. Děti s veselou náladou následovaly Jitku. A ta, hrdá, vedla svůj oddíl k cíli. Proč píšeme hrdá? Cestou jí zastavovali lidé, kteří se ptali kdo a odkud jsme….? Žasli nad tím, jak sehraný tým jsme, jak slušně se chováme, zdravíme, děkujeme a posloucháme Jitku při sebemenší prosbě. Někomu to přijde jako banalita, ale je pravdou, že některým dětem nepřijde samozřejmé chovat se ke starším či dospělým lidem slušně, nevědí, jak se chovat v dopravním prostředku nebo jak slušně požádat o pomoc….   Ve výborné náladě jsme spolu s tmou dorazili do České skalice do DDM Bájo. Zde nás čekala paní ředitelka z domu dětí, která nám předala klíče a my jsme se mohli ubytovat.Všechno vybalit, zabrat si to nejlepší místo na spaní a hurá hrát hry. Kdo čte naše články, dobře ví, že hrajeme městečko Palermo – hru, která nikdy nikoho neomrzela….a nejen tu.   Protože už nastal večer, tak jsme se najedli, umyli a zalehli do svých spacáků. Je celkem jasné, že jsme okamžitě neusnuli.Víte kolik si toho musíte říct, když se konečně sejdete se svými kamarády??? Když jsme se ráno vyspali do růžova, nasnídali jsme se, zabalili věci na pěší výlet a vyrazili jsme do Babiččina údolí. Počasí nám přálo. Byl nádherný den plný sluníčka a my jsme si ho plnými doušky užívali.Cesta vedla lesem zdobeným sasankami. Byl to nádherný pohled.   Dorazili jsme do Ratibořic ve výborné náladě. Jitka namazala chleby s paštikou i se sýrem, najedli jsme se a šli jsme na prohlídku Ratibořického zámku. Slečna průvodkyně byla velmi milá a vstřícná. Po prohlídce jsme zamířili ke splavu, kde sedávala Viktorka. Podívali jsme se do míst, kde vyrůstala malá Barunka Panklová.( Pro ty, kteří nevědí o kom píšeme, tak se jedná o spisovatelku Boženu Němcovou.) A naše kroky vedly zpět k domu dětí. Protože byly děti hodné a cestou hrály hry, koupila jim Jitka u cíle zmrzlinu. Každý si mohl vybrat – vanilkovou nebo jahodovou a pro mlsálky byla připravena i míchaná.   Odpoledne jsme si trochu odpočinuli, Jitka mezitím uvařila gulášovou polévku, najedli jsme se a mohli jsme jít řádit na hřiště, které náleží domu dětí. Na tomto hřišti bylo pro nás připraveno i ohniště, kde jsme si se soumrakem opekli buřty. A protože se den chýlil ke svému konci, šli jsme se umýt a spát.Brzy ráno nás Jitka probudila ze sladkého spánku. Nasnídat, zabalit, uklidit a hurá domů. Notně unaveni, ale spokojeni, jsme dorazili k našemu cíli – na Mělník. Rodiče si nás odvezli domů a my se můžeme těšit, že to nebyl náš poslední společný výlet…