Pondělní ráno se stalo pro všechny účastníky našeho tábora oproti těm ostatním něčím výjimečné. Ačkoli byly prázdniny, nikdo si přispat nemohl. Právě naopak! Každý vyskočil z postele a rychle dobaloval poslední věci na blížící se čtrnáctidenní dobrodružství.

  Ve středu dopoledne bojovali Všichni proti všem, naštěstí pouze ve hře, kterou každý zná pod názvem Vybíjená. Pak přišla na řadu Plácaná a s ní i první táborový úraz. Venda hrál tak zapáleně, až upadl a skončil s hrozivě nateklou rukou. Po obědě ji tedy jel ukázat doktorům na pohotovost, kteří mu na ni po dlouhém a únavném čekání dali obvaz. Venda to pak jen tak tak stihl na druhou etapovou hru Den Apačů.Pergamen už byl nalezen a proto se členové jednotlivých družin mohli se zavázanýma očima vydat pod vedením svého praktikanta vytyčenou trasou lesem. Šátek z očí si mohl sundat pouze ten, koho praktikant vybral na plnění úkolu. Stanoviště byla čtyři – prolézání pavučinou, hod tenisákem na cíl, zkouška paměti za pomocí mincí a střelba se vzduchovky. Kdo úkol nesplnil, musel se po zbytek hry se svou družinou rozloučit. Vyhrálo to družstvo, kterému zbylo nejvíce členů.

  V noci les prozářily svíčky, které ukazovaly cestu těm, kteří překonali svůj strach a rozhodli se projít Stezku odvahy. Tento rok to dokázali téměř všichni, a proto všem těmto odvážlivcům právem náležel další zub, který si zavěsili na svůj náhrdelník.

  Ve čtvrtek jsme vyrazili na výlet do Jihlavy. Tam jsme nejprve navštívili zoologickou zahradu, kde se nikdo nezapomněl svést zmrzlinovým vláčkem a navštívit dětský koutek (ostatně jako každý rok:-)). Po krátkém rozchodu jsme se pak vydali vstříc záhadám jihlavského podzemí do tamějších katakomb.

  Podle původního plánu jsme se měli vracet do Kostelce pěšky, jako správní turisté, ale protože na krajinu padlo neúnosné vedro a na táborníky únava, rozhodli jsme nakonec, že mašinka bude lepší řešení. Do tábora jsme se proto vrátili o dost dříve a tak všem družinám zbylo více času na přípravu scének k večernímu táboráku.

  V neděli si vzal na starost ranní rozcvičku sám velký Šaman. Poté, co naučil všechny táborníky novou píseň a tanec se začalo s další tradiční etapou našeho tábora – Přírodním Teškarem alias Vařením v přírodě. Každá družina dostala kotlíky, sekerky, lopatky a suroviny na vaření a jejich úkol byl jasný – ukuchtit dostatek chutného jídla pro celou družinu. Bystří Vlci nakonec uvařili vývar s těstovinami a kolínka s „hodně kečupovou omáčkou“:-), Divocí Mustangové donesli před porotu také vývar, ale jako druhý chod měli bramboráčky, Medvědi si smlsli na bramboračce a guláši s těstovinami a s kotlíků Rychlých Šípů se nakonec linula vůně česnečky a rýže se směsí na způsob číny.

  Téměř celý tento den jsme trávili s milou návštěvou, přijely se na nás totiž podívat naše bývalé praktikantky Kája a Káča.

  Když si všichni uklidili svá ohniště a vytrávili skvělý oběd, přišel na řadu Čerokiův skok, soutěž, při které jeden hráč z předem určené dvojice lezl tomu druhému doslova na záda.

  I když to nejprve vypadalo, že tato noc bude deštivá, počasí se nad námi slitovalo a tak jsme mohli připravit další noční hru – Světlušky. Do lesa byli vypuštěni čtyři vedoucí, kteří zhruba jednou za dvě minuty zablikali baterkami. A každé družstvo mělo čtvrt hodiny na to, aby jich co nejvíce pochytalo(samozřejmě bez baterek). Na tuto hru asi nejlépe vzpomíná Ondra Packa, kterému se jako jedinému podařilo najít a polapit všechny vedoucí.