|
Vedoucí: Jitka Svobodová Děti: Helena Ulrichová, Veronika Mullerová, Aneta Kernerová, Tereza Rýdlová, Tereza Minaříková, Denisa Patková, Karolína Stejskalová, Kateřina Podšerová, Viktorie Rauknerová, Martin Stanislav, Jarda Plzák, Tomáš Bulíček, Karel Šulc, Andrej Várady V únoru jsme se opět sešli na další výpravě. Byl poslední víkend v měsíci a my jsme ho využili k turistice. V dnešní době je nelehké se ubytovat někde s dětmi, pokud jich je větší počet a vaše finanční prostředky nejsou vysoké. Vždy volíme ,,nejsnazší cestu“. Proto jsou některé z akcí pořádány na Mělníku, kde nám útočiště zajistí naše ,,mateřská škola“. Jiné jsou oproti tomu mířeny dále od domova. Tentokrát jsme opět zůstali doma, v naší útulné školičce. V pátek večer jsme se sešli v počtu 14-ti dětí společně s hlavní vedoucí Jitkou. Téměř všichni usedají do lavic naší školy. Děti, které jezdí, jsou už skoro ,,mazáci“ tohoto oddílu, takže vědí, jak to chodí. Ubytovat se, vybalit spacáky, vybalit věci, jídlo…a pak bude zábava. A té se snažíme udělat vždycky co nejvíc. Na naší základně nás navštívila i jedna maminka, která s námi vydržela, společně se svou malou dcerkou, do pozdních večerních hodin hrát hry. Je příjemné, když si některý z rodičů udělá čas a může s námi alespoň na chvilku zůstat. Má možnost vidět, jak to mezi námi ,,Hady“ chodí. Večer jsme hráli na schovávanou, což je vždycky švanda. Potom jsme šli do tělocvičny hrát míčové hry…nevyhnuli jsme se ani ,,vracečce“. Děti pěkně unavené, umyté a najedené ulehly ke spánku. Samozřejmě, že si měly ještě dlouho do noci co povídat. Ráno se jim pak nechtělo z pelíšků, ale oddíl je hlavně turistika, tak jim nic jiného, než vyskočit ze spacáků, nezbývalo. Nasnídat, zabalit věci na cestu, obléknout se a hurá do terénu. Přišla nás navštívit Kačenka Líbalová. Bývala od mala ,,hadem“, pak praktikantkou a v neposlední řadě, po dostudování zdravotní školy, i táborovou zdravotnicí. Šli jsme na autobusové nádraží na Mělníku, odkud nás spolehlivě odvezl autobus do Medonos. Odtud jsme, již po svých, vyrazili do Osinalic. Počasí bylo úžasné, sluníčko hřálo a jaro vonělo ve vzduchu. To se to pak šlape, když je dobrá parta a počasí vás nezradí. Cestou nám trochu vyhládlo, tak jsme si namazali chleby paštikou a šlo se dál. V poledne jsme dorazili na krásné místo, kde jsme rozdělali oheň a v přírodě si opekli buřtíky. Ňamka…. Po báječném obědě jsme šli zpět do Osinalic, kde jsme se podívali do místní jezdecké stáje. Dokonce jsme měli možnost promluvit si s majitelem 30ti koní panem Pauzrem a jeho dcerou, která je mimochodem také žákyní ZŠ Pšovka. Jarda, který je nevyzpytatelným dítkem, prošel nejednou kaluží, nejedním tajícím sněhem a nejedním roštím či bahnem, náhle zjistil, že mu čvachtají boty. Tedy on to nezjistil, zjistila to Jitka a tak se jali převlékat. Jitka dětem vždy při odchodu velí, co si zabalit a proč…jenže Jarda, jak jinak, polovinu věcí neměl…Čvachtající boty se vylily, Jarda si musel obléknout suché ponožky, na ně navléknout sáčky, které mu půjčil Karel a opět se obout do mokrých bot. V oddílu se traduje, že tohle se za posledních 12let povedlo jen jednomu dítěti, které si při přeskoku potoka namočilo boty a muselo si obléci na nohy sáčky. Tak se Jarda svou neposlušností stal druhým dítkem, které bude zapsáno do kroniky oddílu jako ,,mokrobotka“. A pak už nám nezbývalo nic jiného, než se vydat na autobusovou zastávku a odjet zpět do školy. Někteří, notně unaveni, uvítali odpolední televizní pohádku. Jitka připravila hrachovou polévku, chléb a výborný citrónový čaj. Nabaštili jsme se a potom jsme byli opět připraveni hrát hry. Tělocvična nás neminula. Jitka se rozhodla srovnat síly se svými háďaty, takže v tělocvičně řádila, co jí síly stačily. Potom jsme hráli městečko Palermo. Jitka uvařila brambory na loupačku se solí a s máslem. K jejímu velkému údivu tuto dobrotu některé děti vůbec neznají. Ještě namazané chleby se sýrem či paštikou, čaj a mohli jsme jít s plnými bříšky spát. Ráno budíček, snídaně – chleby s máslem a domácí marmeládou, balení, úklid a rozchod domů. Ve škole to za chvíli vypadalo, jako by tu nikdy nikdo nebyl….
| ||
